Jak si kdo pamatoval, byl známý svými dlouhými, splývavými vlasy. Padaly mu přes ramena a zjemňovaly jeho obličej natolik, že si lidé často mysleli, že je dívka.
Rodina, přátelé i cizí lidé ho poznávali podle vlasů – staly se součástí jeho identity.
Ale jednoho dne se všechno změnilo. Když seděl na kadeřnickém křesle, vyslovil přání, které nikdo nečekal – chtěl je všechny pryč.
Kadeřnice zaváhala, držela husté prameny v rukách a přemýšlela, jestli si to nerozmyslí. Ale jeho klidný, rozhodný pohled do zrcadla říkal vše – byl připraven.
Nůžky udělaly první odvážný střih. Vlasy padaly na zem, pramen po prameni, dokud chlapec, kterého všichni znali, nezačal mizet.
S každým střihem se objevovaly nové rysy – silnější, ostřejší, sebevědomější.
Když poslední pramen spadl, odraz v zrcadle byl téměř k nepoznání. Jeho úsměv byl jasnější než kdy dřív, jeho pohled plný síly.
Nebyl to jen účes – byla to proměna, nový začátek, zrození jiné kapitoly.
👉 Podívej se zde: