Od chvíle, kdy vstoupil na pódium, na něm bylo něco, co okamžitě vzbudilo zvědavost. Nepotřeboval žádné okázalé pohyby ani přehnaný nástup, aby upoutal pozornost. S klidným sebevědomím a nezaměnitelným old-school stylem byl připraven všem ukázat, co jeho hlas skutečně dokáže.
Pak začal zpívat — a jeho chraplavý, soulový hlas okamžitě změnil celou atmosféru. Jeho zpěv měl syrovou kvalitu, která působila autenticky a byla plná charakteru. Každá fráze nesla hřejivost klasického soulu, zatímco jeho drsný tón dodával vystoupení silnou a jedinečnou osobitost.
Jak vystoupení pokračovalo, zdálo se, že se stále hlouběji ponořuje do hudby. Nebyly potřeba žádné zbytečné divadelní efekty — jeho hlas odváděl veškerou práci. Kombinace soulu, syrové síly a emocí způsobovala, že bylo těžké odtrhnout oči, a publikum si rychle uvědomilo, že je svědkem něčeho výjimečného.
Dokonce i Simon vypadal, že je vystoupením naprosto pohlcený. Pozorně sledoval zpěváka, který předváděl jeden působivý moment za druhým. Bylo osvěžující slyšet hlas, který nebyl vybroušený k naprosté dokonalosti — právě jeho nedokonalosti byly tím, co ho činilo tak nezapomenutelným.
Na konci už nešlo jen o další konkurz. Byla to připomínka toho, jak podmanivý může být skutečně osobitý hlas. Old-school soul, neuvěřitelně chraplavý tón a nepopiratelná pódiová přítomnost se spojily ve vystoupení, které si vyžádalo pozornost od začátku až do konce.