Od chvíle, kdy Piercesare vstoupil na pódium, bylo jasné, že se pouští do velké výzvy. Zazpívat „Chandelier“ není nikdy snadné – tato skladba vyžaduje výjimečné pěvecké schopnosti, upřímné emoce a sebevědomí. Místo bezpečné volby se do písně naplno ponořil a vtiskl jí vlastní osobitý styl.
Když zazněly první tóny, začal jemným a citlivým hlasem, který si okamžitě získal pozornost publika. Jeho projev působil zranitelně a opravdově, takže každý verš zněl velmi osobně. Klidný úvod vytvořil silný kontrast a ještě více zvýraznil emocionální gradaci.
S příchodem refrénu se jeho výkon posunul na novou úroveň. Jeho hlas získal sílu i dynamiku a náročné vysoké tóny zvládl s obdivuhodnou přesností, aniž by ztratil citovou hloubku skladby. Namísto napodobování originálu přidal vlastní frázování a jemné vokální odstíny.
Největší dojem zanechalo jeho skutečné propojení s hudbou. Každý výraz tváře, každý pohyb i každá chvíle se zavřenýma očima ukazovaly naprosté emocionální zaujetí. Nic nepůsobilo strojeně ani přehnaně nacvičeně. Silné vrcholy i jemnější pasáže předvedl s výbornou kontrolou a upřímností.
Po doznění posledního tónu zavládlo v sále na okamžik ticho, než publikum propuklo v bouřlivý potlesk. Piercesare „Chandelier“ nejen zazpíval – proměnil ji v hluboce osobní interpretaci, která zanechala silný emocionální dojem.